Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Komunitní přenos (u infekčního onemocnění) je charakterizován 30% nebo vyšším podílem případů, u kterých není jasný zdroj nákazy nebo nebyly importovány, a to při úhrnném týdenním počtu nově diagnostikovaných osob v dané oblasti 30/100 000 obyvatel nebo vyšší. V této situaci se nákaza začíná šířit v doposud nepostižené populaci, tedy například u osob, které nepobývaly v zasažené oblasti nebo nebyly v kontaktu se známým zdrojem nákazy. Viz také přenos infekce.

Komunitní péče znamená poskytování intervencí a podpory na úrovni městských čtvrtí, obcí a na venkově ve správné podobě tak, aby pacient dosáhl co největší úrovně nezávislosti (samostatnosti, soběstačnosti) a kontroly nad svým životem. Jde tedy o systém služeb, systém odborné podpory a pomoci v komunitě (ve společenství, v běžných životních podmínkách) a komunitou (společenstvím), nastavení běžné populace k akceptování handicapovaných občanů a k ochotě a připravenosti být jim dle svých možností přirozeně ku pomoci.

Komunitní pneumonie neboli CAP (zkratka pochází z anglického názvu community-acquired pneumonia) označuje zápal plic, kterým se člověk nakazil mimo zdravotnické zařízení. CAP je nejčastějším typem zápalu plic a postihuje lidi všech věkových kategorií. Mezi její původce patří bakterie, viry, plísně a parazité. Diagnóza se stanoví na základě příznaků, fyzikálního vyšetření, rentgenového snímku a/nebo vyšetření sputa. Pacienti s CAP někdy vyžadují hospitalizaci. Některým formám CAP lze předcházet očkováním. Viz také pneumonie, nozokomiální pneumonie.

Přenos signálu je proces, při kterém je chemický nebo fyzikální signál přenášen nejdřív dovnitř buňky, a poté uvnitř buňky. Tento proces lze popsat jako řadu na sebe vzájemně navazujících událostí na molekulární úrovni, které nakonec vyústí v nějakou konkrétní buněčnou odpověď, změnu stavu buňky apod. Viz také inhibitory přenosu signálu, signální molekuly.

Vertikální přenos je přenos infekce z matky na dítě, ať již během těhotenství (transplacentární přenos), během porodu (perinatální přenos) nebo později při kojení. Tímto způsobem se může přenést toxoplazmóza, zarděnky, cytomegalovirus, virus herpes simplex, virus varicella zoster, HIV, chlamydie, syfilis, virus Zika apod. Viz také horizontální přenos, přenos infekce.

Perinatální přenos je jednou z možností přímého přenosu infekce. Jedná se o přenos infekce z matky na dítě během porodu. Viz také perinatální, přímý přenos, přenos infekce.

Transplacentární přenos je jednou z možností přímého přenosu infekce. Jedná se o přenos infekce z matky na dítě během těhotenství, a to skrze placentu. Viz také transplacentární, přímý přenos, přenos infekce.

Přenos vektorem je jednou z možností nepřímého přenosu infekce. Jedná se o přenos infekce prostřednictvím nějakého vektoru, nejčastěji hmyzu (například mouchami, které sedají na výkaly, komáry přenášejícími malárii apod.). Viz také vektor, nepřímý přenos, přenos infekce.

Přenos vzdušnou cestou je jednou z možností nepřímého přenosu infekce. Jedná se o přenos infekce prostřednictvím aerosolu (jader kapének) nebo prachu (při zvíření kontaminovaných částice půdy, při zpracování kontaminovaných živočišných produktů apod.). Viz také jádra kapének, nepřímý přenos, přenos infekce.

Nepřímý přenos je jeden ze dvou hlavních způsobů přenosu infekce. Jak již z jeho názvu vyplývá, jedná se o přenos infekčního agens, který se neodehrává přímo mezi infikovaným jedincem a novým hostitelem. V rámci nepřímého přenosu rozlišujeme: přenos vektorem, přenos vzdušnou cestou. Viz také infekce, přímý přenos, přenos infekce.